„I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte, vylíte sedm koflíků hněvu Božího na zem.“ (Zj 16,1)

Až Kristus skončí svou přímluvu ve svatyni, bude vylit nezředěný hněv na ty, kdo se klanějí šelmě a přijímají její znamení. (Zj 14,9.10) Rány, které dopadly na Egypt, když Bůh hodlal vysvobodit Izrael, byly svou povahou podobné oněm hroznějším a rozsáhlejším soudům, které mají dopadnout na svět právě před konečným vysvobozením lidu Božího. Pisatel Zjevení praví, když popisuje ony úděsné pohromy: „I vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.“ Moře „učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.“ A „řeky a … studnice vod … obráceny jsou v krev.“ Jakkoli strašné jsou tyto rány, Boží spravedlnost je plně obhájena. Anděl Boží praví: „Spravedlivý jsi, Pane, … žes to usoudil. Poněvadž krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni.“ (Zj 16,2-6) Odsouzením lidu Božího k smrti, vskutku na sebe přivolali vinu za jejich krev, jako kdyby byla prolita jejich vlastníma rukama. …

V ráně, která bude následovat, bude dána slunci moc „páliti lidi ohněm. I pálili se lidé horkem velikým.“ (verš 8.9)

Tyto rány nejsou všeobecné, neboť by jimi byli obyvatelé země zcela vyhlazeni. Přesto to budou rány nejstrašnější, jaké kdy smrtelníci poznali. Všechny soudy, které přicházejí na lidi před ukončením doby zkoušky (doby milosti), jsou smíšeny s milosrdenstvím. Úpěnlivě prosící krev Kristova chrání hříšníka před přijetím plné míry trestu za jeho provinění. Avšak při konečném soudu bude vylit hněv nesmíšený s milosrdenstvím. (GC 627-629)

Rány hněvu Božího mají brzy dopadnout a až Bůh začne trestat přestupníky, nebude již až do konce žádné doby oddechu. Schyluje se k bouři hněvu Božího a obstojí jen ti, kdo jsou posvěceni pravdou v lásce Boží. Budou skryti s Kristem v Bohu, dokud zkáza nepomine. (TM 182)