„I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.“ (Joel 2,23)

Ve sbořích se má předivně projevit moc Boží, nepohne to však těmi, kteří se neponížili před Hospodinem a vyznáním a pokáním neotevřeli dveře svého srdce. V projevech této moci, která osvítí zemi slávou Boží, budou spatřovat pouze něco, co ve své slepotě budou považovat za nebezpečné, něco, co vzbudí jejich strach, a oni napnou všechny své síly, aby tomu odpírali. Protože Pán nebude působit podle jejich očekávání a představ, budou se tomuto dílu protivit. „Proč,“ praví, „bychom neměli znát Ducha Božího, když jsme v díle tak mnoho let?“ Protože nereagovali na varování, na naléhavé prosby poselství Božích, ale vytrvale říkali: „Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji.“

Nadání a dlouhodobá zkušenost neučiní z lidí průduchy světla, dokud se sami nepostaví pod jasné paprsky Slunce Spravedlnosti a nebudou povoláni, vyvoleni a připraveni obdarováním Ducha svatého. Když se lidé, kteří zacházejí s posvátnými věcmi, pokoří pod mocnou ruku Boží, Pán je povýší. Učiní z nich lidi soudné - lidi bohaté v milosti Jeho Ducha. Povahové rysy umíněnosti, sobectví a jejich tvrdohlavost budou viděny ve světle zářícím od Světla světa. „Přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.“ Budete-li hledat Pána celým svým srdcem, naleznete Jej. (RH EXTRA 23.12.1890)

Milosti představené raným deštěm se nesmí nedbat. Toliko ti, kteří žijí podle světla, jež mají, obdrží větší světlo. Pokud denně nepostupujeme kupředu v tom, že příkladem ukazujeme živé křesťanské ctnosti, nepoznáme projevy Ducha svatého v pozdním dešti. Ten může dopadat na srdce všech okolo nás, my ho avšak nepoznáme, aniž jej přijmeme. (TM 507)