„K tomu obdařím je i okolí pahrbku svého požehnáním, a ssílati budu déšť časem svým; dešťové požehnání budou bývati.“ (Ez 34,26)

Podobenstvím raného a pozdního deště, jenž ve východních zemích padá v době setí a v době žní, předpověděli židovští proroci, že církvi Boží se dostane duchovní milosti v mimořádné míře. Vylití Ducha za dnů apoštolů bylo počátkem raného, neboli prvního deště a slavný byl jeho účinek. … Době před ukončením pozemské žně je však zaslíbeno zvláštní udělení duchovní milosti, která má připravit církev na příchod Syna člověka. Toto vylití Ducha je připodobněno k padání pozdního deště. (AA 54,55)

Velké dílo evangelia neskončí menším projevem moci Boží, než jakým se vyznačoval jeho začátek. Proroctví, která se splnila při vylití raného deště na počátku křesťanských dějin, se znovu splní v pozdním dešti na konci křesťanských dějin. …

Služebníci Boží s osvětlenou tváří zářící svatým nadšením budou spěchat z místa na místo, aby všude ohlásili poselství z nebes. Tisíce hlasů budou šířit výstrahu po celé zemi. Budou se dít zázraky, nemocní budou uzdravováni a znamení a divy budou provázet věřící. Také satan bude působit klamnými divy; dokonce způsobí, že oheň bude sestupovat z nebe na zem před obličejem lidským. (Zj 13,13) Tak budou obyvatelé země přivedeni k rozhodnutí.

Poselství nebude šířeno ani tak uváděním důkazů, jako hlubokým přesvědčováním Ducha Božího. Důkazy byly podány. Símě bylo zaseto, nyní vzejde a přinese plody. … Paprsky světla nyní pronikají všude, pravdu lze vidět v její čistotě a upřímné dítky Boží trhají pouta, která je drží. Rodinné svazky a církevní vztahy nemají moci, aby je nyní zadržely. Pravda má větší cenu než všechno ostatní. Navzdory silám, které se spojily proti pravdě, postaví se velké množství lidí na stranu Páně. (GC 611, 612)