„Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“ (1Tim 4,12)

Ježíš, Majestát nebes, zanechal mládeži příklad. Na svůj každodenní chléb těžce pracoval v dílně v Nazaretu. Byl poddán svým rodičům a nesnažil se být pánem svého času nebo se řídit svou vlastní vůlí. Životem tráveným v dopřávání si různých libostí nemůže mladý člověk nikdy dosáhnout skutečné dokonalosti ani jako člověk, ani jako křesťan. Bůh nám neslibuje pohodlí, čest nebo bohatství v Jeho službě; avšak ujišťuje nás, že všechna potřebná požehnání budou naše, „s protivenstvími,“ a v budoucím věku vezmeme „život věčný.“ (dle Mar 10,30). Kristus nepřijme nic, než naprosté zasvěcení se do Jeho služby. To je naučení, které si musí uvědomit každý z nás. … V Bibli máme pozoruhodné příklady o posilující moci pevných, náboženských zásad. … Otevřená lví jáma nemohla odradit Daniele od svých každodenních modliteb, ani ohnivá pec nemohla přinutit Sidracha a jeho druhy, aby padli na kolena před modlou, kterou nechal postavit Nabuchodonozor. Mladí lidé, kteří mají pevné zásady, se raději vyhnou zábavám, nebudou se bát bolesti a budou hledět tváří v tvář i lví jámě nebo rozpálené ohnivé peci, než aby byli Bohu nevěrní. Povšimněte si Josefovy povahy. Jeho poctivost byla těžce zkoušena, avšak její vítězství bylo úplné. Tento šlechetný mladík vytrval v každém bodu zkoušky. V každé zkoušce se zjevila táž vznešená, neoblomná zásada. Hospodin byl s ním a Jeho slovo mu bylo zákonem. (5T 42,43).

Ti, kteří studují Bibli, radí se s Bohem a spoléhají na Krista, budou vždy a za všech okolností uschopněni jednat moudře. Dobré zásady se projeví ve skutečném životě. Jen ať je pravda pro tuto dobu přijata do srdce a ať se stane hlavní součástí povahy, a to vyvolá cílevědomost, kterou nebudou moci ovlivnit ani svůdnost rozkoší, nestálost zvyků, ani pohrdání těch, kteří milují svět, nebo hlasitá volání vlastního srdce po nestřídmosti. Svědomí musí být nejprve osvíceno a vůle se musí podřídit Bohu. Láska k pravdě a spravedlnosti musí vládnout v duši, a pak se zjeví povaha, kterou mohou nebesa přijmout. (5T 43).