„Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista.“ (Tit 2,13)

Ježíš řekl, že odejde a připraví nám příbytky, abychom, kde je On, byli i my. Budeme s ním stále přebývat a těšit se ze světla Jeho předrahé tváře. Srdce mi poskakuje radostí při této potěšující vyhlídce. Jsme téměř doma. Nebe, sladké nebe! Ono je naším věčným domovem. Těším se každou chvíli z toho, že Ježíš žije, a protože On je živ, i my budeme živi. Má duše říká: Chvalte Pána. V Ježíši je plnost, hojnost pro každého, pro všechny, i proč bychom měli mřít pro chléb či zmírat hlady v cizích zemích?

Hladovím, žízním po spasení, po naprostém podrobení se vůli Boží. Skrze Ježíše máme spolehlivou naději. Je bezpečná i pevná, „a vcházející až do vnitřku za oponu.“ (Žid 6,19) Přináší nám potěšení v soužení, poskytuje nám radost uprostřed utrpení, rozptyluje temnotu okolo nás, a způsobuje, abychom skrze to všechno hleděli k nesmrtelnosti a věčnému životu. …

Pozemské poklady nám nejsou žádným svodem, neboť máme-li tuto naději, ona jasně převýší poklady pozemské, které jsou pomíjející, a chápe se nesmrtelného dědictví, pokladů, které jsou trvanlivé, neporušitelné, neposkvrněné, a neuvadlé.…

Naše smrtelná těla mohou umřít a být uložena do hrobu. Přesto ta požehnaná naděje žije dál až do toho vzkříšení, kdy hlas Ježíšův povolá spící z prachu. Potom se budeme těšit z plnosti té blahoslavené, slavné naděje. Víme, v koho jsme uvěřili. Ne nadarmo běžíme, ani nadarmo nepracujeme. Bohatá, slavná odměna je před námi; to je ten základ, pro který běžíme. A vytrváme-li v odvaze, určitě ho dosáhneme. …

Spasení je pro nás, proč tedy stojíme stranou od pramene? Proč nepřijít a nenapít se, aby naše duše mohly být občerstveny, osvěženy, a aby mohly v Bohu prospívat? Proč lneme tak těsně k zemi? Existuje něco lepšího než země, o čem můžeme mluvit a přemýšlet. Naše mysl se může pohybovat v nebeském ovzduší. Ach, soustřeďme svou pozornost na Ježíšovu půvabnou, neposkvrněnou povahu, a zřením budeme proměněni v týž obraz. Zmužile sobě čiňte. Mějte víru Boží. (dle 2Kor 3,18; Žalm 31,24; Mar 11,22) (IHP 352)